FINAL

Koncertní sál pro Prahu je projekt nové domovské scény České filharmonie, prvotřídní hudební síně v hlavním městě. Principem návrhu jsou akustické kvality pro provozování symfonické hudby. 

Zvolený typ kompozice sálu – tzv. vineyards – s sebou kromě intenzivnějšího zážitku pro diváky přináší i zcela specifickou prostorovou formu. Komplexní tvar sálu, expresivní, avšak plně podřízený akustickému výkonu, je SRDCEM domu. To obklopuje pouze lehká slupka foyer a fasády. Široké volné desky s rampami umožňují volný pohyb osob a nabízí výhledy do korun stromů. 

Objekt je ohniskem Karlova náměstí, v jehož středu se nachází. Z rozsáhlého parku vymezuje městské prostory, ale transparence celého domu v řezu spolu s uvolněným parterem neutěsňuje podélnou osu náměstí. V mnohotvarém kontextu má dům svébytný výraz. Strukturalistický koncept domu je završen zářící korunou; krajkovím konstrukce střechy.

užitná plocha budovy 12 710 m2 + 10 400 m2 garáží
typ velkého sálu vineyards
kapacita velkého sálu 1820 osob
objem velkého sálu 19 200 m3
kapacita malého sálu 328 osob


Kromě architektonicko-urbanistických aspektů je návrh zaměřen na optimalizaci akustických parametrů hlavního sálu. Sestavený algoritmus optimalizuje tvar interiéru sálu, polohu a orientaci ploch pro dosažení nejvyšší kvality s použití m neartificiálních prostředků.

PŘEDPOKLADY
vineyards akustika
cca. 1800 diváků
podium pro velký symfonický orchestr se sborem
dozvuk 1,8 - 2 s
early reflections po 20 ms
viditelnost 2/3 podia

PRINCIPY
platná křivka viditelnosti v každé části hlediště
objem sálu 10-11 m3 na diváka
hloubka vinic 6-10 řad
ohnisko sálu v 1/3 jeho délky

Díky vytvoření a použití skriptu lze sestavovat prostorové varianty uspořádání hlediště a celého sálu jako aglomerátu akustických obálek, zaručeně splňujícího požadavky na audiovizuální kvality. V celém procesu lze kontrolovat a revidovat počet míst, objem sálu a celkové prostorové vztahy.

#11 varianta 5

 

#10 varianta 4

Čtvrtá varianta je pokračuje v metodě rozdělení programu do více stavebních objemů a zároveň uchování transparence parteru. Pro dosažení intimního měřítka a omezení dominantosti stavby se mi zdálo vhodné umístit návrh víc do prostoru náměstí; nakonec je však poloha na severní straně Ječné ulice asi nejvýhodnější.

Základem kompozice je kříž komunikačních a předvším pohledových os od nároží a od kostela sv. Ignáce. Na jejich průsečíku vzniká chráněný prostor, snížený o úroveň - slouží jako zdůraznění vstupu do budovy, jako příjemné jižní schodiště na sezení, jako nová kvalita v parku. Vzhledem k celkové atmosfěře náměstí se však nesnažím o vytvoření amfiteátru jako koncertní scény. 

#9 varianta III

Základním rysem třetí varianty je rozdělení hmoty domu do dvou částí, v podstatě samostatných budov. Dělení je odrazem dvou základních provozů - části návštěvnické a části pro zaměstnance/interprety. Oba domy stojí na společném komunikačním a technickém suterénu. Tento čtverec je principem kompozice budovy a měl by být patrný v dláždění apod., ale nikoli jako exkluzivní piedestal. Přímá cesta po diagonále by měla naopak posílit a usnadnit pěší provoz v tomto směru. Layout zůstává otevřený na západ a sever, s východní fasádou spíš servisní a na jihu se oddělující od ruchu Ječné. Nároží nejsou akcentovaná hmotou, ale naopak jsou prázdná a umožňují lepší cirkulaci a odstupy. S cílem oživení prostoru a díky prostorovým možnostem rozšiřuji provoz o showroom hudebních nástrojů, např. klavírních křídel. Tento je umístěn v parteru "zaměstnanecké" části.

#8 varianta II

Druhá varianta navazuje na předchozí skicu hmoty a je rozpracováním funkčního schematu. Základními stavebními kameny filharmonie jsou hlavní sál (jeho geometrie - viz předchozí příspěvek), menší sál(y), jednotlivé místnosti pro filharmoniky a zaměstnance a technické zázemí. Tyto lze sdružit do bloků, které mají odlišné rozměry, charakter, tvar a požadavky; nejvíc excentrickým je skořápka vineyard sálu. Negativní prostor, vzniklý volnou juxtapozicí těchto bloků a doplněný o komunikační strukturu lze chápat jako fyzické i virtuální pojítko mezi nimi.

Průchodnost a průhlednost tohoto meziprostoru je vstřícná pro pohledy skrz náměstí a park a pěší provoz po něm. Venkovní prostor ulice, park, plochy pod konzolou a foyer nabízí škálu aktivit různé míry veřejnosti.

Podobné oddělení bloků a sdružení pod jednou obálkou, také technologicky výhodné, je použito například v holandském Nederlands Instituut voor Beeld en Geluid nebo Muziekgebouw aan 't Ij.

#7 geometrie sálu

Analýza pěti světových vineyards sálů srovnatelné kapacity z hlediska prostorového rozložení a relativní velikosti. Čtyři z nich jsou relativně nové realizace ze světové dílny Nagata Acoustics, pátým je Hertzbergerovo Muziekcentrum v Utrechtu (v současnosti přestavováno).

#6 lokalita

#5 varianta I

Karlovo náměstí svou rozlohou mnohokrát přesahuje velikost celé budovy koncertní haly. Byť toto i pravděpodobné osazení v parku může stavbu poněkud skýt, i "menší" zásah má potenciál fungování náměstí ovlivnit.

#4 plošné rozdělení

Řádové rozdělení ploch dle funkce a uživatele. Nároky vychází z programu (součást zadání) a budou dále upravovány - tento program předpokládá sál shoebox místo vineyard, obsahuje minimum doplňkových fukncí a žádná parkoviště (OTP vyžaduje vzhledem k velikosti a typu instituce v této lokaci cca. 150 míst; pravděpodobně bude smyslupné jich zahrnout víc).

#3 viditelnost

V rámci optimalizace návrhu sálu a jeho akustiky jsem začal parametrizovat křivku viditelnosti jako primární předpoklad dobrých audiovizuálních podmínek.
Algoritmus vychází z normového postupu konstrukce hlediště. Vztažným bodem je dirigent jako ohnisko orchestřiště. Viditelnost samotného orchestru je samozřejmě také důležitá, ale bude možné ji zahrnout až v konkrétnějších fázích. Skript nyní pracuje s 9 řadami diváků, což je nejčastější počet řad v jedné vinici.
Jedinými vstupy je stanoviště dirigenta a počátek hlediště (stanoviště diváka v 1. řadě). Tyto dva body mohou být kdekoli prostoru, správná orientace proběhne automaticky.
První (modrá) varianta je klasická konstrukce, jejímž výsledkem je ideální, parabolický tvar hlediště. Druhá (zelená) varianta je zjednodušena na úsečku ve směru nejstrmějšího úseku paraboly. Přesto mají zadní řady lehce omezené pole viditelnosti (v tomto abstraktním modelu).
Třetí, červená varianta je primárně přizpůsobena poslednímu divákovi a od něj se hlediště spouští dopředu. Vidí tedy všichni, avšak na rozdíl od prvních dvou postupů je poloha hlediště zadána posledním divákem, nikoli prvním. Rozdíl ve tvaru a sklonu křivky je obzvlášť ve větších sklonech minimální.

#2 Muziekgebouw aan 't Ij

Muziekgebouw aan 't Ij je novou koncertní síní v Amsterdamu a spolu s klasickou Concertgebouw je z hlavních sálů pro vážnou hudbu v Holandsku. Budova stojí ve východním Amsterdamu, ze tří stran obklopena řekou Ij. Je tak špičkou nedávno prováděného developmentu břehů a přístavu (také Openbare Bibliotheek, muzeum Nemo). Architektem je dánské studio 3xn, které bylo za návrh z roku 2005 několikrát oceněno.

#1 dojmy, první analýzy

 Karlovo náměstí je spíš Karlův park. Rozlehlá plocha v centru vnitřního města působí uvolněně až nekompaktně z několika důvodů - samozřejmě kvůli absolutní velikosti (viz. C. Sitte), ale také kvůli docela hustě vysazeným a vzrostlým stromům (na většině plochy kromě trojúhelníku přiléhajícímu k Novoměstské radnici). Zatímco v příčném směru lze protější frontu domů jakž takž tušit, v severojižním směru je to v podstatě nemožné. Například při vstupu ze Spálené ulice tak člověk vnímá spíš širokou městskou ulici s tramvají než smysluplné náměstí.