Druhá varianta navazuje na předchozí skicu hmoty a je rozpracováním funkčního schematu. Základními stavebními kameny filharmonie jsou hlavní sál (jeho geometrie - viz předchozí příspěvek), menší sál(y), jednotlivé místnosti pro filharmoniky a zaměstnance a technické zázemí. Tyto lze sdružit do bloků, které mají odlišné rozměry, charakter, tvar a požadavky; nejvíc excentrickým je skořápka vineyard sálu. Negativní prostor, vzniklý volnou juxtapozicí těchto bloků a doplněný o komunikační strukturu lze chápat jako fyzické i virtuální pojítko mezi nimi.
Průchodnost a průhlednost tohoto meziprostoru je vstřícná pro pohledy skrz náměstí a park a pěší provoz po něm. Venkovní prostor ulice, park, plochy pod konzolou a foyer nabízí škálu aktivit různé míry veřejnosti.
Podobné oddělení bloků a sdružení pod jednou obálkou, také technologicky výhodné, je použito například v holandském Nederlands Instituut voor Beeld en Geluid nebo Muziekgebouw aan 't Ij.
V západní fasádě je část hmoty zvednuta nad terén. Kromě vytvoření přirozeného nástupu také zůstává zachovaný volný roh náměstí s komunikačním uzlem vestibulu metra. Ten je nevyhnutelně ohniskem pěší komunikace v této lokalitě. Proto na něj stavba navazuje v 1. podzemním podlaží přechodem do foyer. Terén podél západní strany budovy je taktéž o úroveň snížen, vestibul je tak přístupný po rovině a komunikační ohnisko je rozšířeno na povrch a do prostoru, který je díky výškovému rozdílu aspoň částečně oddělen od rušných ulic.
Snížený terén navazuje na přirozený svah náměstí; v severní části budovy pak snížení dovolí snazší přístup pro zásobování a garáže.
Žádné komentáře:
Okomentovat