#9 varianta III

Základním rysem třetí varianty je rozdělení hmoty domu do dvou částí, v podstatě samostatných budov. Dělení je odrazem dvou základních provozů - části návštěvnické a části pro zaměstnance/interprety. Oba domy stojí na společném komunikačním a technickém suterénu. Tento čtverec je principem kompozice budovy a měl by být patrný v dláždění apod., ale nikoli jako exkluzivní piedestal. Přímá cesta po diagonále by měla naopak posílit a usnadnit pěší provoz v tomto směru. Layout zůstává otevřený na západ a sever, s východní fasádou spíš servisní a na jihu se oddělující od ruchu Ječné. Nároží nejsou akcentovaná hmotou, ale naopak jsou prázdná a umožňují lepší cirkulaci a odstupy. S cílem oživení prostoru a díky prostorovým možnostem rozšiřuji provoz o showroom hudebních nástrojů, např. klavírních křídel. Tento je umístěn v parteru "zaměstnanecké" části.

Dalším způsobem jak vtáhnout kolemjdoucí do dění je prosklení parteru a především propojení hlavního sálu. Ten je částečně zapuštěn pod zem, takže skrz prosklený pás lze zvenku vidět do jeho středu - s možností průhledy regulovat nebo omezovat. Sál vychází ze vzoru Musiikkitalo v Helsinkách prosklením a také kompaktnějším půdorysným tvarem, než je např. v Kodani.

Hala sdílí velké foyer s menšími sály, zázemí je v suterénu, stejně jako obsluha sálu a přístup interpretů. První suterén by měl být komunikační spojkou i s podzemními garážemi a vestibulem metra; řeším, jak jednotlivé prvky spojit a zároveň zaručit nezávislost. Dál je otázkou, jestli má být hlavní sál "schovaný" pod zem a nebýt evidentním hlavním prvkem domu - ale to je v protikladu s jeho průhledností a vůbec s tímto hmotovým principem.