V rámci optimalizace návrhu sálu a jeho akustiky jsem začal parametrizovat křivku viditelnosti jako primární předpoklad dobrých audiovizuálních podmínek.
Algoritmus vychází z normového postupu konstrukce hlediště. Vztažným bodem je dirigent jako ohnisko orchestřiště. Viditelnost samotného orchestru je samozřejmě také důležitá, ale bude možné ji zahrnout až v konkrétnějších fázích. Skript nyní pracuje s 9 řadami diváků, což je nejčastější počet řad v jedné vinici.
Jedinými vstupy je stanoviště dirigenta a počátek hlediště (stanoviště diváka v 1. řadě). Tyto dva body mohou být kdekoli prostoru, správná orientace proběhne automaticky.
První (modrá) varianta je klasická konstrukce, jejímž výsledkem je ideální, parabolický tvar hlediště. Druhá (zelená) varianta je zjednodušena na úsečku ve směru nejstrmějšího úseku paraboly. Přesto mají zadní řady lehce omezené pole viditelnosti (v tomto abstraktním modelu).
Třetí, červená varianta je primárně přizpůsobena poslednímu divákovi a od něj se hlediště spouští dopředu. Vidí tedy všichni, avšak na rozdíl od prvních dvou postupů je poloha hlediště zadána posledním divákem, nikoli prvním. Rozdíl ve tvaru a sklonu křivky je obzvlášť ve větších sklonech minimální.
Skript pro návrh první a druhé, optimalizované varianty, třetí varianta na druhém obrázku.
Plánuji parametrický design využít i při samotném návrhu sálu. Vzhledem k variabilitě rozložení vinic se mi ale zdá účinnější vyjít z klasického návrhu a skriptování využít až pro optimalizaci jednotlivých ploch apod.
Dobrý den, zdá se mi zbytečné parametrizovat polohu dirigenta a první řady, to bude spíš vždy stejné. Parametrické by měly být spíš polohy vinic, vycházející nějak z půdorysu. ale dííky, je to prima začátek. zdravím O.C.
OdpovědětVymazat